Kam nás srdce táhne ....

Přeji všem krásnou sobotu!

Myslím, že každý má nějaké  to "svoje" místo, kam ho srdce táhne.

Někdo touží po moři a má svojí oblíbenou pláž na Kypru. Jiný rád lyžuje a každý rok se s chutí vrací do nějakýho oblíbenýho lyžařskýho letoviska. Někteří to místo možná ještě nenašli. Já miluju Šumavu.

Od dětství jsme jezdili k příbuzným ze strany mojí maminky na Šumavu, kde měli statek. Kravičky, slepičky, včely, potok, za domem les. Teta měla neustále plný špajz napečených sladkostí. Vítala nás kastrolem s míchanýma vajíčkama. Domů jsme si odváželi vejce, mlíko, ošlehaný tváře a vydýchaný plíce. Jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek na dětství. Hned vedle Vánoc jak jsem tenkrát dostala červený pumy na sucháče. 

Ty příběhy by byly na knížku. S mojí sestřenicí Vlastou jsme byly tak trochu "páni kluci". Neskutečně krásný to bylo. Já měla opravdu štěstí v životě.  Jsem se krásně narodila. Jsem za to vděčná.

Pak jsem měla po škole období, kdy jsem toužila objevovat dálky. Byla jsem opravdu na hodně místech v Americe, Austrálii, Novým Zélandu, Asii, Jižní Americe, Africe, prostě všude. Nikde se mi ale nestalo, že bych si řekla, tak tady chci zůstat a začít nový život. Vždycky jsem se chtěla vrátit domů. 

Každý rok jsme si s rodiči udělali společný víkend na Šumavě tak nějak kolem mých narozenin v červnu. Už jsme nejezdili k příbuzným, ale začali jsme navštěvovat hotely & penziony. A najednou mi začalo být líto, že nemáme více soukromí a větší komfort. My jsme nebyli typický chalupáři. To byl takový spontánní nápad, ale už to jelo. Chtěla jsem, aby i rodiče měli možnost se prostě sebrat a odject a nebo tam pobývat i delší dobu.

V roce 2006 jsem se takhle jednou rozjela na Šumavu s lístkama "koupím vaši chalupu a mým číslem". Projela jsem křížem krážem místa, kde se nám líbilo a nechala je ve dveřích asi 10 chalup, který se mi nejvíc líbily. Jedna se mi ale líbila úplně nejvíc. Druhý den jsem odbržela telefonát od nějaké paní, že prý našla můj vzkaz právě na tý mojí nejoblíbenější chalupě, a že jsem se asi byla ptát v informačním středisku. Říkám, že nebyla a ona no to je zvláštní. Já tam včera byla a nechala jsem tam vzkaz, kdyby někdo sháněl chalupu, že ta naše je na prodej. Neskutečný!

Za dva týdny byla moje a začala nová etapa mýho života. 

Chalupa byla uvnitř v naprosto otřesným stavu, takže s takovým tím klasickým začátečnickým elánem jsem se pustila do plánování, povolovaček a zahájila jsem rekonstrukci. Úsměv na rtech mi začal brzy mizet, ale prostě jsem to zvládla i za cenu výměny stavební firmy a nějakých těch slziček z frustrace a zoufalství.

Chalupu jsem kompletně zrekonstruovala. Místo půdy jsou nyní 3 ložnice a koupelna. Na přízemí ložnice, společenská místnost, kuchyň, koupelna a špajz, zvenku ještě velká veranda. Zavedlo se vytápění, probouralo okno v kuchyni dolů do louky, na přízemí se dala do koupelny (která tam vůbec nebyla) sauna, komplet nový podlahy, stěny, stropy, krby, nová terasa a později i nová střecha a hlavně plot. Po roce rekonstrukce jsem teda byla tak vyšťavená, že vůbec nechápu, jak se mi podařilo ještě zkultivovat zahradu, kde byl všude takový čurbes jak od minulých majitelů, kteří tomu moc nedali, tak hlavně ze stavby.  

Všechno si ale nakonec sedlo a já si zase užívala to budovatelský období na zahradě.

Příroda na Šumavě je divoká. Opravdu si dělá co chce. Aby ne, ještě. Měla jsem ambice tam pěstovat spoustu věcí, od kterých jsem po mnoha bolestných zklamáních musela upustit. Prostě je to Šumava. Už se tím netrápím. Není rozumný se snažit jít proti přírodě. Je mnohem lepší jí pochopit a vzít jí s sebou. Prostě nechat věci plynout. Pochopila jsem, že mi David Austin růže na Šumavě prostě nebudou prosperovat a že je rozumnější mít radost z vřesů či ocúnů a netrápit se tím, že něco nekvete. 

Vysadila jsem tam spoustu kosodřevin a stromů, kterým se velmi daří a je to opravdu krása. Překvapená jsem byla z rododendrónů a pivoněk. Rododendróny mám přenádherný a pivoňky jsou na začátku prázdnin naprosto famózní. Za ty jsem Šumavě děkovala. Veliká krása. Přírodě se člověk musí klanět.

Představte si, že mi i na několika místech v zahradě každý rok vyroste několik praváků. 

Zima je tam naprosto parádní. Znáte ty inverzní dny, kdy ve městě plaveme v mlze a smogu. Stačí se přehoupnout nad Čeňkovu pilu a máte pocit, že jste v nebi. Já jsem "za mlada" jezdila hodně na snowboardu, ale na Šumavě jsem si čuchla k běžkaření. Šumava má pro běžky ideální podmínky. Některý trasy berou dech. Tak třeba od nás, z Rokyty, se dá napojit rovnou na trasu Modrava - slatě - Rokyta a je to pecka !

Tatínek nám ale před lety velmi vážně onemocněl a bohužel už nezvládne přesuny. Po nějakém zvažování jsem se nakonec rozhodla chalupu pronajímat. Kompletně jsem vyměnila nábytek v ložnicích, aby byl sjednocený a momentálně je chalupa v nabídce na bookingu a již několik let se tam i vrací stálá klientela. Starám se o provoz a o klientelu. Je s tím hodně práce, ale jak říká Woody Allen ... " It's like anything else " ..... 

Nedávno jsem dostala telefonát od hostů. Pán se ptal, jestli jsme to koupili na kšeft, na pronajímání. Říkám ne, jsem to zrekonstruovala pro nás dle svého návrhu, ale životní situace nás přiměla to pronajímat. Ptám se proč se ptá. Prý, že se tam cítili jako doma a že moc děkují. 

FB  Chalet Gabrettina - National Park Šumava